ZUŠ Václava Kálika v Opavě

O škole

Učitelský sbor 1924Hudební a pěvecká škola Matice opavské — jak zněl první název nynější ZUŠ V. Kálika v Opavě, byla otevřena 1.5.1924 a sídlila ve 2. a částečně 1. poschodí bývalé matiční školy na Sněmovní ulici č. 8. Školu finančně podporovala Matice opavská a bylo do ní zapsáno 199 žáků. Učitelé se nazývali profesory a v jejich čele stál ředitel František Chutný, vyučující varhany a zpěv. Již 13.12.1924 se uskutečnilo první vystoupení žáků.

Hospodářská krize v letech 1932—1933 ovlivnila i dění na hudební škole, takže státní příspěvky a podpory byly výrazně sníženy a byl dokonce zaveden bezplatný dětský sborový zpěv pod vedením ředitele Františka Chutného.

Dne 8.10.1938 byla Opava obsazena německými vojsky, škola uzavřena a využívána pro vojenské účely. František Chutný musel i s rodinou Opavu opustit a po celou dobu okupace žil v Prostějově. O osudech školy není nic známo až do roku 1945.

1.9.1945 zahajuje Hudební a pěvecká škola Matice opavské opět vyučování a je dočasně umístěna ve dvou budovách na Lidické ulici č. 7 a Na rybníčku 19. Nebyla zde však organizační a finanční jistota, učitelé byli neprofesionálové, školili se na speciálních kurzech a pak své poznatky předávali svým kolegům. I přes velký počet přihlášených žáků (302) se škola potýkala s nedostačujícím vybavením (13 poškozených houslí a 2 violy).

V roce 1948—1949 je Hudební a pěvecká škola Matice opavské přejmenována na Městský hudební ústav.

V roce 1950 je škola přemístěna na místo, kde sídlí dodnes, na Nádražní okruh 11. Podmínky se nepatrně zlepšují, jsou upraveny pracovní a platové poměry učitelů, každá učebna již má svůj klavír. Školy se staly veřejnými a žáci jsou přijímáni na základě přijímací zkoušky. V následujícím roce Ministerstvo školství, věd a umění změnilo název Městských hudebních ústavů na Hudební školy.

Rok 1953—1954 byl předznamenán schválením nového školského zákona, který položil základy jednotné všeobecně vzdělávací školy. František Chutný, který vedl školu v podstatě od jejího založení, odchází ze zdravotních důvodů a na svou žádost do penze a na jeho místo je 1.9.1955 jmenován jako prozatímní ředitel klavírista František Blaheta.

Významným mezníkem byl rok 1958, kdy se ustálil vývoj hudebního školství, byly vydány učební plány, učební osnovy, organizační, zkušební a klasifikační řád, pracovní řád pro učitele a tímto byly hudební školy postaveny na stejnou úroveň ostatních školských typů. 1.12. téhož roku se stává ředitelem violoncellista, člen orchestru Slezského divadla v Opavě, Rudolf Březina.

V nově opravené budově školy probíhal školní rok 1959—1960 a hned v následujícím roce jsou zřízeny dvě pobočky v Melči a Háji u Opavy. 1.2.1961 byla škola přejmenována na Lidovou školu umění, s povinností soustředit se na všechny druhy umělecké výuky. Z toho logicky vyplývá vznik tanečního a výtvarného oboru v roce 1963.

Na začátku školního roku 1965—1966 umírá dosavadní ředitel Rudolf Březina a na jeho místo nastupuje fagotista Zdeněk Hladký. 1.11.1965 jsou zřízeny elokované třídy pro výuku klavíru ve Velké Polomi a v Hrabyni. Tento rok byl také významným co do počtu žáků a učitelů. 1339 žáků a 48 učitelů zařadilo Lidovou školu umění v Opavě mezi největší školy v republice.

Rok 1967—1968 byl významný pro Taneční obor. Tanec navštěvovalo již 110 žáků, a proto se uvolnily nové prostory v přízemí školy. Ani toto řešení však nebylo ideální, jelikož prostory sloužily i jako šatna, k tomu tam byl ještě klavír a kamna. Pro výuku tak zbývalo 4,5×6 metrů a na vyhovující místnosti si tak musel Taneční obor ještě dlouho počkat.

Až do školního roku 1976—1977 opavská Lidová škola umění nezaznamenala podstatnější změny. V tomto roce se ale udály hned dvě. Výtvarný obor získal pro svou činnost nové prostory v opraveném Domě umění. Ředitel Zdeněk Hladký se ze zdravotních důvodů vzdává své funkce a jeho post přebírá výtvarník Miloš Kačírek.

Následující rok 1977—1978 se stává významným pro žáky zajímající se o dramatickou činnost — na Lidové škole umění v Opavě vzniká Literárně-dramatický obor.

Důležitým mezníkem v historii se stává rok 1980—1981. Škola se rozděluje na dva samostatné subjekty. Na Nádražním okruhu zůstávají žáci hudebního a tanečního oddělení pod názvem Lidová škola umění. Výtvarný a literárně dramatický obor má působiště v Domě umění na Solné ulici pod názvem Lidová škola umění — výtvarný a literárně-dramatický obor. Ředitelem výtvarného oboru se stává Miloš Kačírek, hudební a taneční obor vede nově sbormistr, klavírista a varhaník Petr Škarohlíd.

Na konci školního roku 1981—1982 odchází z postu ředitele Petr Škarohlíd a na jeho místo usedá houslistka Drahomíra Volná. Dechové oddělení, taneční obor a PHV se stěhují na ZDŠ Slezského odboje, kde získávají pro svou činnost celé jedno poschodí.

Rok 1983—1984 je ve znamení změny na ředitelském postu. Paní Drahomíru Volnou střídá Jiří Vacula, vyučující dechové nástroje a hudební nauky. Literárně-dramatický obor se vrací zpět na Nádražní okruh a Lidová škola umění v Opavě se stává opět tříoborovou.

Opavskou Lidovou školu umění čekají změny i v roce 1986—1987. Dosavadního ředitele Jiřího Vaculu nahrazuje tubista a učitel na dechové nástroje Vlastimil Šemora. Ten má před sebou těžký úkol — generální opravu budovy na Nádražním okruhu, která trvala 5 let, aniž by byl ve škole přerušen provoz.

1.9.1989 vzniká pobočka LŠU v Hradci nad Moravicí, kde se vyučuje klavír, kytara, akordeon, keyboard, zobcová flétna a hudební nauka.

Přelom roku 1989—1990 byl ve znamení zásadních politických změn, které s sebou přinesly i změny pro systém celého školství. Od 1.6.1990 se mění název Lidových škol umění na Základní umělecké školy, které mají za úkol zajišťovat odbornou přípravu pro studium žáků na vyšších školách s uměleckým zaměřením. Ještě v srpnu téhož roku byl škole Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy propůjčen název Základní umělecká škola Václava Kálika (Václav Kálik 1891—1951). Od 1.9.1990 začíná dechové, taneční a literárně-dramatické oddělení vyučovat na Rybím trhu 7, v budově Matice slezské.

Ve školním roce 1994—1995 se pobočka v Hradci nad Moravicí osamostatňuje.

V následujících letech Základní umělecká škola Václava Kálika v Opavě koncertuje doma a také velice často v zahraničí, sklízí úspěchy na soutěžích nejrůznějších úrovní, soubory natáčejí CD, vystupují v rozhlase a v televizi, mnoho žáků vykonává úspěšně talentové zkoušky na konzervatoře a jiné umělecké školy. Zde stojí zato zmínit pár jmen absolventů, kteří ZUŠ v Opavě nejvíce proslavili — Iva Bittová, Hana Kotková, Alena Čechová, Lukáš Vondráček, Jan Pěruška, ale i mnoho dalších bývalých žáků, kteří se sem po letech vracejí jako učitelé.

Od 1.8.2010 po 24 letech střídá ve vedení Vlastimila Šemoru pozounista Petr Bouček.